Všichni občas trpíme špatnou náladou, ale ti, kteří ji zažívají často, by se měli zastavit a položit si dvě velmi důležité otázky: Může to být něco vážnějšího? Mohu trpět depresí?
Pokud si nejste jisti odpovědí na ani jednu z nich, zde se můžete dozvědět, jaké to vlastně je mít depresi. To vám může pomoci ujasnit si, čím procházíte a jak se momentálně cítíte. Níže uvádíme 10 běžných varovných signálů deprese, jak je popsala Seventeen:
Pravděpodobně se běžně vezete na kolotoči emocí: Jednu chvíli se cítíte jako na vrcholu blaha, pak jste strašně naštvaní na svou nejlepší kamarádku, za dvě sekundy máte šílený strach z přijetí na vysokou a vzápětí jste zase v pohodě. (Páni.) To je normální. Ale když trpíte depresí, je to jako by se ten šílený kolotoč pocitů zastavil. „Žádný pohyb,“ vysvětluje Lucie Hemmen, PhD., dospívající psycholožka ze Santa Cruz v Kalifornii. „Cítíte se zaseknutí a těžcí, jako z betonu.“
Ta občasná odpoledne, kdy bezdůvodně nenávidíte celý svět a chcete jen brečet, brečet a brečet? To je naprosto v pořádku, protože se (alespoň trochu) vzpamatujete, jakmile vám vaše polovička napíše něco hezkého, nebo vás sestra unese na mražený jogurt. Někdy je ale na depresi nejvíce frustrující to, že ani nedokážete vyjádřit, *proč* se cítíte tak intenzivně „na nic“. A trvá to věčnost (nebo se to tak alespoň zdá).
Když se ocitnete uprostřed špatné nálady, buď si řeknete: Jakou šíleně zábavnou věc můžu udělat, abych se z toho dostala? Nebo se prostě necháte smutek skutečně pohltit – pouštíte si naprosto emo písničky, zatímco ošklivě pláčete a posíláte dramatické snímky svým nejlepším přátelům. Deprese je ale TAK vyčerpávající, že to ani nedokážete zvládnout. A nesnášíte věci – koníčky, lidi atd. – které vás dříve činily šťastnými. Chcete jen přijít domů ze školy, zalézt pod deku a 💤. (To však neznamená, že se vám podaří skutečně usnout. Ve vaší hlavě může poskakovat spousta negativních myšlenek, které vás udrží vzhůru.)
Zalezete si do pokoje na večer, „bingerujete“ Netflix a litujete se? To je přirozený způsob, jak přečkat chmury. Ale když vaše izolace trvá 3 dny/2 série Gilmorových děvčat, ignorujete zprávy od přátel a odmítáte každé pozvání ven… může se dít něco většího.
…a není to v tom smyslu, že „si buduješ úplně novou identitu“. Je to spíše ve smyslu „prostě nejsi sama sebou a nedokážu si to vysvětlit“. „Vaši přátelé o vás pravděpodobně vědí v tuto chvíli víc než kdokoli jiný,“ říká Tara Cousineau, Ph.D., klinická psycholožka a zakladatelka Bodimojo. „Takže pokud si všimnou změny, neignorujte to. Je to znamení, že jim na vás záleží.“ Vážně! Už jen to, že si to uvědomíte ❤️ – a uvěříte tomu – může být důležitým prvním krokem k získání potřebné pomoci.
Místo toho, abyste cítili neuvěřitelné nadšení z letního tábora nebo snili o tom, že jednou získáte práci snů v New Yorku – v poslední době se těmito myšlenkami ani nezabýváte. Protože dostat se až tam se zdá jako práce… opravdu, opravdu těžká práce. „Deprese vykresluje na všechno šedou beznaděj,“ vysvětluje Hemmen. „Zkresluje vaše myšlení – i věci, které by měly být lehké a zábavné, působí neuvěřitelně drtivě.“
Vtipné je, že byste byli naštvaní, kdyby se k vám takhle choval někdo jiný… přesto se vy sami neúprosně nenávidíte. „Deprese má svůj vlastní hlas a říká: Život stojí za nic, ty stojíš za nic a všichni ostatní taky. Vždycky to tak bylo, je to tak teď a bude to tak i v budoucnu,“ říká Hemmen. Ale je to lež! A jakmile rozpoznáte, že je to jen deprese, která mluví, můžete začít toto nesmyslné tlachání napadnout všemi těmi úžasnými věcmi z minulosti, které dokazují opak (např. jak jste získali tu práci / zvládli ten test / užili si skvělou dovolenou s rodinou).
Může to jít oběma směry – ale když jste v depresi, často dochází k zásadním změnám v chuti k jídlu. (Nejen na noc nebo den či dva, ale po delší dobu.)
Ztráta je T-Ě-Ž-K-Á. Ať už truchlíte pro smrt svého psa, kamaráda, který se odstěhoval, nebo kvůli konci vztahu – může trvat dny nebo týdny, než se znovu začnete cítit jako vy sami. „Vaše tělo a mozek zpomalí, což ponechává čas na reflexi a uzdravení,“ vysvětluje Cousineau. Nakonec byste však měli být schopni najít v sobě trochu úlevy od svých pocitů a začít objevovat, kým jste mimo svůj smutek. (Představte si to: pořádně se vyplakat a pak jít s přáteli do kina.) Pokud se to nestane, váš smutek by mohl překročit hranici deprese.
Alkohol, drogy… obracíte se na *cokoliv*, o čem si myslíte, že vám pomůže zapomenout na problémy nebo otupit bolest. Realita je ale taková, že tyto problémy a emoce tam zůstávají i poté, co účinek pomine. A často se zdají být ještě INTENZIVNĚJŠÍ. „Z dlouhodobého hlediska začínají alkohol a drogy narušovat přirozené neurotransmitery vašeho těla – chemikálie, které ovlivňují vaši náladu a chování,“ vysvětluje Cousineau. „A to vás může ještě více deprimovat.“ #NoThx
Opět je naprosto důležité pamatovat na to, že život je plný emocí. Prožívání šílené škály emocí, které přicházejí a odcházejí – ať už jsou naprosto úžasné, nebo nesnesitelně bolestivé, nebo šíleně matoucí, či všechno dohromady – TO je definice bytí naživu. Ale když vás jakákoliv kombinace výše uvedených příznaků zasáhne jako náklaďák a pak na vás zůstane stát (dva týdny nebo déle), musíte si říct o pomoc. Řekněte to někomu, komu důvěřujete, ať už je to vaše máma, oblíbený učitel, trenér nebo lékař. S podporou (určitě) a léky (možná) se ZNOVU budete cítit jako vy sami. „Deprese je naprosto léčitelná,“ říká Hemmen. „Jednoho dne se ohlédnete zpět a nebudete moci uvěřit, že jste se kdy takto cítili.“ A díky tomu všemu vyjdete *silnější*. Slibuji.
Pokud se cítíte naprosto bezradně nebo máte sebevražedné myšlenky, netrpte v tichosti. Crisis Text Line vám může pomoci. Stačí poslat textovou zprávu „START“ na číslo 741-741 a co nejdříve si s někým promluvit.
Více