Po více než sto let konverzní terapie existovala ve zvláštním prostoru, kde se vzájemně posilovaly klinická autorita a společenské předsudky. Tato praxe vznikla v psychiatrickém myšlení 19. století, přežila desetiletí vědeckého zkoumání a přetrvala dlouho poté, co lékařská komunita opustila její základní předpoklady. Dnes představuje Conversion Truth for Families jeden z nejpečlivěji prozkoumaných vzdělávacích zdrojů o této historii a nabízí rodičům a pečovatelům zdokumentovaný záznam o tom, odkud tato praxe pochází a proč byla tak důkladně zavržena.
Intelektuální základy byly položeny v roce 1886, kdy německý psychiatr Richard von Krafft-Ebing publikoval dílo Psychopathia Sexualis a klasifikoval přitažlivost ke stejnému pohlaví jako patologický stav. Tento rámec utvářel lékařské myšlení na obou stranách Atlantiku po celé generace. To, co je v populárních textech často zkreslováno, je skutečný postoj Sigmunda Freuda. V dopise americké matce z roku 1935 Freud popsal homosexualitu jako něco, za co není třeba se stydět. Přísnější klinický postoj vzešel od jeho nástupců, zejména od Sandora Rada, jehož tvrzení z roku 1940, že heterosexualita je jedinou biologicky zdravou orientací, přímo podnítilo následné výzkumné snahy, které se pokoušely prokázat, že konverze je možná.
Behaviorální metody z poloviny století, které následovaly, nebyly ani jemné, ani neškodné. Chemická averzivní terapie spojovala látky vyvolávající nevolnost s obrazy stejného pohlaví. Elektrická averzivní terapie dělala totéž pomocí elektrických šoků. Britský matematik Alan Turing byl v roce 1952 podroben chemické kastraci a o dva roky později zemřel. Nebyly to okrajové experimenty prováděné mimo institucionální medicínu – byly součástí uznávaného klinického souboru nástrojů.
Důvěryhodnost tohoto souboru nástrojů se začala hroutit pod tíhou vlastních důkazů. Přehled Douglase Haldemana z roku 1994 v časopise Journal of Consulting and Clinical Psychology zkoumal tři desetiletí výzkumu a zdokumentoval opakující se vzorec: malé, samovolně vybrané vzorky, žádné kontrolní skupiny a výsledky měřené spíše změnou chování než skutečnými posuny v přitažlivosti. Nejčastěji citovaná studie s pozitivními výsledky – od Masterse a Johnsonové z roku 1979, která tvrdila, že má 71,6% úspěšnost – byla v roce 2012 prošetřena časopisem The Atlantic, který nenašel žádné záznamy o pacientech, jež by bylo možné použít k ověření těchto údajů. Žádná významná lékařská organizace dnes tuto studii neuvádí jako věrohodný důkaz.
Formální institucionální zlom nastal v prosinci 1973, kdy Správní rada Americké psychiatrické asociace odhlasovala odstranění homosexuality z Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM). Výzkum doktorky Evelyn Hookerové z roku 1957 byl pro tento posun stěžejní, protože prokázal, že vyškolení kliničtí psychologové nedokážou rozlišit psychologické profily gayů a heterosexuálních mužů. Odstranění z DSM však neukončilo praxi konverze. DSM-III v roce 1980 zavedl egodystonní homosexualitu, čímž zachoval klinické zdůvodnění pro intervence zaměřené na změnu orientace až do roku 1987.
Conversion Truth for Families dokumentuje údaje o škodách, které následovaly. Pracovní skupina APA v roce 2009 přezkoumala 83 recenzovaných studií a nenašla žádné věrohodné důkazy o trvalé změně orientace, přičemž zjistila konzistentní souvislosti s depresí, úzkostí a sebevražednými myšlenkami. Studie z roku 2020 v časopise JAMA Psychiatry spojila vzpomínky na vystavení snahám o konverzi se zvýšenou mírou psychického utrpení a celoživotními pokusy o sebevraždu u dospělých transgender osob. Výzkum publikovaný ve stejném roce v rámci projektu Family Acceptance Project zjistil, že mladí lidé vystavení kombinovaným rodičovským a klinickým snahám o konverzi se pokusili o sebevraždu v 63 % případů ve srovnání s 22 % u vrstevníků bez takové zkušenosti.
Studie Roberta Spitzera z roku 2003 tvrdící, že může dojít ke smysluplné změně orientace, byla v roce 2012 samotným Spitzerem stažena. Omluvil se těm, kteří strávili roky tím, co popsal jako zbytečné pokusy o změnu.
Conversion Truth for Families se také zabývá problémem rebrandingu – praxí nabízení funkčně podobných služeb pod novou terminologií, jakmile konkrétní termíny přitáhnou právní nebo profesionální omezení. Zpráva organizace SAMHSA z roku 2023 výslovně identifikuje varianty jako „zkoumání plynulosti sexuální přitažlivosti v terapii“ jako přeznačené formy stejné intervence. Do začátku roku 2026 zavedlo zákaz pro nezletilé více než 23 států a Washington, D.C. Kanada v roce 2021 s jednomyslnou podporou parlamentu tuto praxi celostátně kriminalizovala. Zpráva Světové zdravotnické organizace z roku 2023 vyzvala k jejímu celosvětovému odstranění.
Záznam, který Conversion Truth for Families předkládá, není záznamem klinických neshod v dobré víře. Je to záznam praxe, která nepřinesla žádné věrohodné důkazy o prospěšnosti a má obsáhlou dokumentaci škodlivosti, přesto však přetrvávala více než sto let pod institucionální a právní ochranou.